Design v hliněných omítkách Picas

13. - 14. září 2008 se uskutečnil ve Sluneční ulici v Hradčanech u Brna workshop pod názvem ,, Design v hliněných omítkách“ pod vedením Aleše Dorazila a Michala Navrátila. Sešlo se zde celkem 14 lidí, kteří během 11 hodin vyzdobili interiér zahradního domečku. Prováděly se zde finální hliněné omítky, které se zpracovávaly různými technikami tak, aby se jejich povrch nemusel už dále upravovat či přetírat barvou. Je velká škoda, když v interiéru použijete hliněné omítky, které potom přetřete barvou. Hliněná omítka by měla být v interiéru vidět a člověk by ji měl vnímat všemi smysly. Kámen také nikdo nepřetírá barvou, aby mohla vyniknout jeho plná krása. Pod nátěrem už totiž ani nepoznáte jestli skrývá hliněnou či cementovou omítku a to je velmi škoda. V zahradním domečku byly použity tři druhy omítek. Na středový pásek, prostor kolem oken a strop se použila bílá hliněná omítka, která dosahuje bělosti takřka 80%. Tato bělost je srovnatelná s bělostí běžných disperzních barev. Červená a žlutá omítka je vytvořena z hnědé hliněné omítky, do které se přidaly přírodní pigmenty. Pigmentováním hnědé hliněné omítky je možné docílit pouze barev typu žlutá, červená, zelená, hnědá. Například modrá barva se u této omítky nedá takřka vytvořit. Tato pigmentovaná omítka má trochu tmavší odstíny a nedá se použít v celém interiéru. Pokud se použijí pigmenty do bílé omítky, tak je situace jiná. Výsledné barvy jsou světlé a mohou být použity v celém interiéru. Existuje ještě jeden druh omítek, který je mezi odborníky nejvíce ceněn a to jsou přírodní barevné omítky, do kterých se již nepřidává žádný druh pigmentu. Jejich barevnosti je docíleno tím, že se ve směsi používají už přírodně zbarvené hlíny. Barevná škála těchto omítek je velmi omezená, ale o to více ceněná. U různých výrobců ji můžete nalézt v odstínech červené, žluté, zelené, modré, bílé.

Veškeré povrchy v tomto interiéru se vytvářely technikou hlazení. Tento způsob zpracování hliněných povrchů se v praxi nejvíce osvědčil. Takovýto povrch je velmi hladký a pevný. Jeho vytvoření je velmi jednoduché. Po nanesení finální hliněné omítky na provlhčenou stěnu chvíli počkáme než dojde k jejímu částečnému zavadnutí. Poté povrch ocelovým pružným hladítkem základně zahladíme a počkáme až do chvíle, kdy bude omítka dostatečně zavadlá tak, aby se nelepila na plastové hladítko, kterým se povrch na závěr přeleští.Leštěním se na povrch dostává hlína a písek se zatlačuje do spodních vrstev. Omítka potom na pohled i na omak působí velmi příjemně a nedochází zde k uvolňování kamínků, které je známým nešvarem u filcovaných povrchů. Tvrdost omítky samozřejmě neovlivňuje pouze kvalita zpracování povrchu, ale i to z jaké hlíny je omítka vyrobena. Všeobecně platí, že nejpevnější jsou omítky vyrobené z hlín, u kterých převažují jíly ilitického typu. V praxi jsou výrobci nabízeny jako základní omítky a mají převážně hnědou barvu. Nejmenší pevnost mají omítky s převahou jílů kaolinitického typu. Výrobci je nabízejí v bílé barvě, která se dá následně obarvit přírodními pigmenty. Je dobré si tedy předem rozvážit, do jakých míst použít určitý druh omítky. Pokud chcete zvýšit pevnost bílých omítek, tak můžete do nich přidat např. kaseinové lepidlo, ale tím omítku zbavíte schopnosti pohlcovat vlhkost.Vzhled zůstane sice stejný, ale pocit z takové omítky budete mít jiný než u neupravené omítky. Tento pocit se dá přirovnat k tomu, jak odlišně vnímáte surové a nalakované dřevo. Do hliněných omítek je možné také přidávat různé druhy příměsí, kterými můžete vytvořit v iluzi louky, lesa či moře. Rád bych varoval před svévolným přidáváním příměsí, o svých záměrech je dobré se nejdříve poradit s výrobcem. Předejdete tak zbytečným komplikacím.

V zahradním domečku byla do červené a žluté omítky přidána dekorativní sekaná sláma, která byla rozvlákněná na drobné částečky. Tato příměs je společně se slídou nejběžnější dekorací v omítkách. Do bílé omítky se přidávala sušená kopretina, která vytváří v omítce velmi jemný vzor. Alternativně se mohou použít i travní semena, která se dají koupit v běžné prodejně se zahradnickými potřebami. Dejte si ale pozor, aby tato omítka nebyla dlouho ve vlhkém stavu, mohl by vám na stěně potom vyrůst anglický trávník. Do bílé omítky se také použila příměs drcených mořských mušlí. Tato příměs vytváří na povrchu omítky drobné lesklé plochy, ve kterých se odráží perleť. Do omítky je možné také zapracovávat různé předměty. V případě zahradního domku to byly kameny, které utvářejí rozhraní mezi jednotlivými barvami a současně tvoří nekonečnou linku podél celé místnosti. U dveří například přechází do podlahy a lemují tak kolem dveří prostor pro tzv. čistící zónu. Při zapracovávání předmětů do omítek je dobré pamatovat na to, že hliněná omítka není lepidlo a proto je nutné aby daný předmět byl usazený v omítce minimálně ½ své plochy. V jedné francouzské restauraci je například na stěně zavěšený obraz s vyobrazenými slunečnicemi a pod tímto obrazem jsou do omítky zapracovaná slunečnicová semínka, jako kdyby padala z obrazu. Působí to velmi příjemně.
Vyškrabávání omítek patří mezi náročnější techniky, ale v zahradním domečku se s touto technikou poprali výborně i laici. Této práce se ujaly především ženské ruce a na výsledku to bylo znát. První vrstva se vytvořila ze sytě červené omítky, která se nechala zavadnout a na ni se potom nanesla vrstva bílé omítky. Pomocí vykružovátka (používaného keramiky) se dle předkresleného vzoru odstraňovala bílá vrstva, pod kterou prosvítala červená omítka.

Do omítek se také dají vtlačovat různé druhy rostlin nebo listů. Takto získaný obtisk je na stěně sice nenápadný, ale o to větší radost udělá tomu, kdo ho objeví. Nově nanesená omítka se nechá na stěně zavadnout tak, aby nelepila a přitom byla ještě trochu tvárná. Na omítku položíme list či rostlinu a pomocí válečku ji vtlačíme do omítky.
Hliněné omítky přímo magicky lákají k tomu, aby se jich člověk dotýkal a vytvářel v nich svá malá umělecká díla. Podvolte se tomuto materiálu a přeneste svou fantazii z hlavy do svých rukou. Oprostěte se od pocitu co na to řeknou ostatní. Nejdůležitější je váš pocit z vytvořeného díla. Přeji mnoho úspěchů při vaší tvorbě.

Video(zde)
  Článek o tomto workshopu (PDF 2.97 MB)

Text: Michal Navrátil                                                                                        
Foto: archiv firmy RIGI a Aleš Dorazil