Malujeme s barvami země

Seminář se uskutečnil 9. prosince 2008 v Hradčanech u Brna ve vzorkovně firmy RIGI. Seminář vedla velmi zkušená výtvarnice paní Irena Ráček, která se věnuje již 30 let práci s přírodními materiály. V průběhu 2,5 hodin předala paní Ráčková všem zúčastněným maximum informací, které jim pomohou ke zvýšení zájmu o malování s přírodními hlínami. Dalo by se říci, že k malování na stěnu, plátno či dřevo můžete použít kteroukoli hlínu, kterou naleznete v přírodě či kolem svého domu. Tuto hlínu usušíte, nadrtíte a prosejete přes velmi jemné síto (max. 1 mm) tak, aby jste docílili co největší jemnosti. Nebo můžete hlínu rozmočit a za mokra procedit přes jemné síto.

Hlína v tomto případě slouží jako barevná směs, do které se přidává pojící látka, v našem případě to byl tvaroh, vajíčka nebo třešňová smůla. Díky těmto přísadám hlína drží na podkladním materiálu a po vyschnutí neopadá.
Při tomto semináři se používaly hlíny, ze kterých se vyrábí hliněné omítky Picas ze série Art. Tato série se vyznačuje přírodním zbarvením bez přídavku barevných pigmentů. S nadsázkou by se o těchto hlínách dá hovořit jako o barvách české země. Tyto hlíny lze na vyžádání zakoupit i v surovém stavu (vysušené a namleté) u firmy RIGI.

Než začnete s hlínou pracovat, je nutné ji předem namočit do převařené nebo destilované vody na pár hodin před jejím zpracování. Podle druhu podkladu a velikosti malované plochy se volí druh pojidla.
Pro malbu na hliněnou omítku je nejvhodnější směs tvarohu, vápna a hlíny. Na obrázcích dole velmi dobře vidíte, jak na různých podkladech vynikají různé druhy pojících látek smíchaných s hlínou ze série Art.

Video z tohoto semináře zde   

Text: Michal Navrátil
Foto a video: Michal Navrátil   

Text: Irena Ráček , www.irena-racek.at

PRACE S JÍLEM - POHLAZENÍ SMYSLŮ

Odhalování stále nových škodlivin v obytném prostředí, vedoucích k zavedení pojmu syndromu nezdravých budov, zapříčinilo jistou nedůvěru ke konvenčním stavebním materiálům a výrobkům. Bílá stěna, hladké desky z umělé hmoty, rovné v pravém úhlu křížící se chodby, světlé prostory bez stínu po celý rok klimatizované na konstantní teplotu působí jednotvárně a nudně. Monotónnost utlumuje smysly a způsobuje únavu. Stavební hmota jíl naopak naše smysly oživuje. Vyznačuje se teplým příjemným barevným tónem a člověk ji může vnímat i dotekem. Dotekem ji také formuje.

Praktické použití
Směs písku, jílu a přírodních vláken zprostředkovává pocit kontaktu s osm tisíc let starou historií používání jílu jako stavební hmoty. Každý účastník kurzu má k dispozici dřevěnou desku s naklíženou jutou, na kterou se nanáší jílová omítka. Plastický povrch se získá použitím kousku juty naplněném jílovou omítkou spojeným s podkladem. Kombinací se dřevem, kůrou stromů, kamínky a jinými přírodními materiály se dají vytvářet nejrůznější obrazy a formy jako například modely osad, krajiny, ale také obrazy abstraktní. Kolorovat přírodními pigmenty se dá přímým přimíchaním pigmentů do jílové hmoty nebo freskovou technikou, to znamená nanášením ve vodě rozmíchaných pigmentů.

• Pozor, důležité!
Hotové objekty se musí sušit v teplých prostorách s dostatečnou cirkulací vzduchu. Vysušené jsou velmi tvrdé a mohou být kolorovány kaseinovými barvami vyrobenými z tuk neobsahujícího tvarohu nebo vaječnou temperou.

Obstarání materiálu
Jílovou omítku si může namíchat každý sám, je na to ale zapotřebí značných zkušeností. Začátečníci by se měli raději obrátit na firmy, které s těmito materiály pracují nebo s nimi obchodují.


VÝROBA BAREV

Vaječná tempera:
1. Hlínu nebo minerální pigment smíchat s trochou vody na hustou kaši.
2. Žloutek či celé vejce dobře rozmíchat a zředit s 2/3 vody, jako konzervačního prostředku použijeme několik kapek hřebíčkového oleje (dá se koupit v lékárně).
3. Kaši z pigmentu a vody smícháme v poměru 1: 1 s vaječným pojidlem a provedeme následovnou zkoušku:
- na skleněnou tabulku mázneme namíchanou barvu a vysušíme fénem - dá-Ii se suchá barva lehce rozmáznout, chybí jí pojítko - pokud vysušená barva praská a odlupuje se, je v ní vaječného pojítka moc.

Recept na základní nátěr:
4 díly * vody
1 díl vajíčka

Barva na tělo:
Vaječný žloutek dobře rozmícháme a přidáme několika kapek hřebíčkového oleje. Po částech přidáme asi polovinu víčka glycerinu a znovu dobře zamícháme. Posléze přidáme 2/3 vody. Kaši z pigmentů smícháme s hotovým vaječným tmelem v poměru 1: 1. Před upotřebením provedeme výše uvedenou zkoušku na skle.

Vaječná tempera pro umělce:
a) jeden vaječný žloutek
b) polovina vaječné skořápky damarového firmisu**
(jeden díl damaru smíchaný s dvěma díly terpentýnu***)
c) polovina vaječné skořápky vody (dá se přidat dvojnásobné množství vody)

Dané složky postupně dáme do sklenky s víčkem a pokaždé protřepeme. Dbáme na pořadí přísad! Emulsi připravujeme vždy čerstvou v malém množství. S jedním žloutkem se dá pomalovat velká plocha. V mezičase se musí emulse uschovávat v chladnu a dobře uzavřená. Plesnivá emulse ztrácí přilnavost. Sklenice, ve kterých jednou vaječná emulse zplesnivěla, se už nikdy nedají použít. Vaječná tempera má po vyschnutí pevný elastický povrch, mnohem odolnější než barva olejová. Stará mistrovská plátna malovaná vaječnou temperou patří k nejodolnějším v dějinách umění. Písemně zachováno nám zůstalo mnoho starých receptur. Ale' ještě větší část si dávní mistři vzali jako tajemství do hrobu.

* díl - 1 lžíce, 1 šálek nebo 1 kbelík
** damar - pryskyřice exotických stromů
*** terpentýn - pryskyřice získaná ze živých jehličnatých stromů 


BARVY KASEINOVÉ

Kaseinový klih - jednoduchý recept:
Lžíci boraxu rozpustíme v šálku horké vody. Tento roztok přelijeme přes 1/2 kg tuk neobsahujícího tvarohu a dobře rozmícháme mixérem. 20 minut necháme působit a posléze znovu rozmícháme.

Malba kaseinovými barvami:
Pigmenty barev smícháme s trochou vody na kaši. Na jeden díl barevné kaše přidáme jeden díl kaseinového klihu a tři díly vody.

Recept na nástěnnou kaseinovou barvu:
1) 2 kg tuk neobsahujícího tvarohu dáme do vyšší nádoby
2) 90 g boraxu rozpustíme v 1/2 l horké vody a tímto roztokem tvaroh přelijeme
3) mixérem dobře rozmícháme a necháme 20 min. odpočinout
4) na základní nátěr rozředíme s 8 I vody
5) na malování smícháme 1-2 díly barevné kaše (pigment s vodou) s jedním dílem pojidla a s 2-3 díly vody
Kaseinový klíh se čpavkem:
50 g technicky čistého kaseinu smícháme s 250 ccm vody a mírně ohřejeme.
15 g čpavku smícháme s troškou vody a nalejeme do ohřátého kaseinu. Roztok vzkypí a uniká z něj kyselina uhličitá. Kaseinové pojidlo mícháme tak dlouho, dokud nepřestane šumět.

Vápenné kaseinové pojidlo:
4 díly tuk neobsahujícího tvarohu smícháme s 1 dílem hašeného nejméně 2 roky starého vápna. Po deseti minutách reakce je pojidlo hotové. Kaseinové pojidlo se musí každý den namíchat čerstvé. Na míchaní kaseinových barev pojidlo rozředíme s 2-3 díly vody.

Ekologické kaseinové lepidlo se sodou místo boraxu


Dne 26. května byl zveřejněn bezpečnostní list ohledně boraxu. Podle nejnovějších poznatků se borax už nedoporučuje (bezpečnostní list je v němčině ke stažení na těchto internetových stránkách-www.soilart.eu).

Stejně jako všichni ostatní výrobci přírodních barev jsem používala borax v malých množstvích (50 g na 1 kg odtučněného tvarohu) na přípravu kaseinového lepidla pro přírodní pigmenty. Existují i jiné možnosti, jak si vlastnoručně vyrobit přírodní pojidlo na naturální barvy. Například za pomoci zcela neškodné jedlé sody (jedlou sodu kupuji v kilových baleních v drogerii Neuber ve Vídni za 3,60 eur včetně DPH, ale je k dostání i jinde).

Nejlepších výsledků dociluji následujícím postupem:

30 g sody rozpustím v horké vodě a za stálého míchání nechám vychladnout. Přidám k 500 g (1/2 kg) odtučněného tvarohu a promíchám kuchyňským mixérem.
Nechám půl hodiny stát. Pak lze lepidlo studenou vodou rozředit na potřebnou konzistenci. Kaseinový klíh se sodou je vhodný jako lepidlo anebo jako pojidlo na barvy.

Upozornění: Toto lepidlo se musí připravovat denně čerstvé.

Pro jistotu jsem novou recepturu prokonzultovala s odborníkem v oboru, panem Gertem Ziesemannem, chemikem a vlastníkem firmy Kreidezeit.

Přeji Vám hodně zdaru se sodovým kaseinem a zasílám srdečné pozdravy,

Prof. Irena Ráček