Topná hliněná stěna

Všechny otopné hliněné stěny jsou uvnitř půdorysu budovy a to kvůli ztrátám. V obvodových stěnách jsou naopak nevhodné. Potrubí jsem zabudoval cca do 1/3 tloušťky stěny a to tak, aby potrubí dělila z 1/3 hlína od obytného prostoru a naopak z 2/3 od chodby. Otopné systémy se však mohou zabudovat přímo do omítky, tím je možné získat rychlejší přenos tepla na povrch zdi.
Ve vybraných stojnách dřevěné konstrukce jsem vytvořil v odstupech pod sebou otvory tak, aby otopné potrubí mělo stálý spád. Otvory v konstrukci musí být větší, aby vznikla možnost pohybu/vůle a to hlavně pro prvotní vysychání hlíny. Nesmí dojít k tomu, aby hlína při sesychání poškodila potrubí napínáním či zalomením.
K omítání jsem používal vlastní směs hlíny (hlína, písek, sláma), do které jsem přidával 2% močoviny kvůli snížení nebezpečí plísní. Výslednou směs jsem dělal velmi hustou, aby se co nejméně smršťovala, ale i tak se hliněná stěna (vysoká 2,5 m) po vyschnutí smrštila na výšku o cca 15 cm. Hlínu jsem nahazoval do roviny s trámky, které byly silné 20 cm. Před nanášením omítky jsem jednu stranu zaklopil deskami nebo OSB deskou, kterou bylo nutné vždy co nejdříve sundat kvůli rovnoměrnému vysychání stěny. Po vyschnutí hliněné stěny jsem na celou plochu nanesl omítku v síle 1,5 cm (i přes trámky) a přes trámky jsem vložil jutovou tkaninu. Tato síla omítky se časem ukázala nedostatečná, protože v místech trámků začaly vznikat drobné trhlinky. Na jiných příčkách jsem nanášel sílu omítky 3 cm a v místech dřevěných trámků se drobné prasklinky už neukazovaly.

Po několika topných sezónách jsem s topením velmi spokojen.

Milan Jurášek - Osobní zkušenosti, ověřováno na vlastním domě
www.slamaajurasek.cz/