Zpracování hliněného materiálu

Zpracování hliněného materiálu z pohledu dnešní doby

Rád bych nabídl pohled na současný způsob a možnosti zpracování hliněného materiálu v dnešních stavbách. Názory vyjádřené v tomto článku jsou mé osobní a mnohdy se nemusí shodovat s všeobecným vnímáním dané problematiky. Hliněnému stavění se věnuji teprve třetí rok, ale měl jsem to štěstí že jsem během této doby potkal pár osobností, které mne velmi ovlivnily v mých názorech a pomohly mi během této doby nasbírat cenné zkušenosti, o které bych se rád s vámi podělil. Hlína je materiál, který je všudypřítomný kolem nás a to nejenom ve formě, kterou přímo vnímáme pohledem (půda), ale je přítomen i tam, kde bychom ho nečekaly (pneumatiky, lepidla, léky). Hlína je materiál s širokým potenciálem využitelnosti. Pokud se soustředím na využitelnost ve stavbách, tak zjistíme, že je možné z jedné hlíny udělat podlahu, stěnu, omítky, parozábranu i závětrnou folii, pec na vytápění domu, zelenou střechu. Zkrátka a dobře její využití je nepřeberné. Dokážete si představit nějaký jiný materiál, který by měl tak široké využití? A představte si, že to všechno lze udělat s hlínou, kterou máte přímo na vašem pozemku. Proč se tedy nepoužívá v takové míře v současných stavbách? 
Asi největší problém je to, že nejsou řemeslaníci, kteří by tento způsob stavění dokázali provést. Nebo spíše pár se jich najde, ale ti dokáží zpracovávat tento materiál pouze starým způsobem. Používají technologie a receptury našich předků. Nemám nic proti nim, ale přecejen žijeme v roce 2007 a také si nesvítíme petrolejkami, ale elektřinou. Proto je velmi důležité se soustředit na vzdělávání řemeslníků v tomto oboru a umožnit jim setkávání se zahraničními profesionály. Jeden takovýto vzdělávací workshop proběhne například v listopadu v Hradčanech u Brna v lokalitě Sluneční ulice. Workshop povede Holanďan Tom Rijven, který patří k předním specialistům na zpracování hliněných materiálů. Druhý problém je,že v záplavě nových výrobků se trošku pozapomělo na tento materiál a teprve v poslední době se na něho soustřeďuje pozornost a začínají se zjišťovat jeho pozitivní vlastnosti.

Použití ve venkovním prostředí?

V zásadě platí, že pro venkovní použití je tento materiál nevhodný (alespoň v našich klimatických podmínkách) a to z důvodu degradace tohoto materiálu působením deště a vzlánající vody. Nebo alespoň prozatím, protože nikdo z nás nedokáže odhadnout jakým směrem se bude ubírat vývoj u těchto produktů.Hliněnou omítku lze sice chránit nátěrem proti dešti, ale tím měníme její vlastnosti. Můžeme třeba použít vápenný nátěr, ale ten se musí každý rok obnovovat a navíc nám zakrývá krásu hliněného materiálu. Stavitelé slaměných domů pokud chtějí zachovat nezměněný vzhled hliněné omítky na fasádě, používají do fajnových omítek příměs mouky. Měl jsem možnost jednu takovou fasádu vidět na slaměném domě v Německu v ekologické vesničce Sieben Lieben. Fasáda byla provedena v roce 2002 a do dnešní doby nejeví známky poškození. Mimo jedné stěny, kde přidali do omítky více mouky a ta začala praskat. Další způsob je použití lněného oleje, ale ten snižuje paropropustnost omítky. Někdy se také používá nástřik vodním sklem či akrylátový nátěr. Vzásadě se dá říci, že v současné době neexistuje spolehlivá ochrana tohoto materiálu před deštěm, pokud chceme zachovat jeho přírodní vzhled. Pokud se přece jenom rozhodnete použít tento materiál ve venkovním prostředí, doporučuji ctít jedno staré anglické přísloví ,, Dobrý dům má mít vysoké boty a velký klobouk“

Použití ve vnitřním prostředí

Zde je situace zcela obrácená a možnosti využití tohoto materiálu jsou nepřeberné. Vyzdění příčky z nepálených cihel je ten nejjednodušší způsob použití.Cihly koupíte v blízké cihelně, maltu na zdění vyrobíte z rozpuštěných cihel s přídavkem písku a můžete začít. Cihly je možné získat také ze starých domů, které se bourají. 
Naopak nejnáročnější je vyrobení hliněné podlahy. To už vyžaduje značnou zkušenost. Podlaha se dělá z několika vrstev různých hliněných směsí, kde každá vrstva zajišťuje jinou funkci. Spodní vrstva má vytvořit tuhou desku, která dokáže roznést veškeré tlaky horních vrstev. Převážně se skládá z hlíny, expandovaného jílu a různých frakcí písku tak, aby se vše do sebe zaklínilo a drželo při sobě pomocí jílu. Tato základní spodní vrstva je důležitá hlavně v případě, že děláme podlahu na nestabilním podloží naříklad na slaměných balících. Střední vrstva je tvořena z jílu, písku, slámy, pilin atd. A na ni se nanáší finální vrstva, která je nejdůležitější. Musí být udělána tak,aby měla co nejodolnější povrch. To se dá dosáhnout pouze přesným složením různých druhů písků. Mnohdy se jedná o 7 – 10 druhů písků. Tímto se docílí vyplnění všech mezer a jíl pak všechny zrnka spojí v jeden celek,který vytvoří tvrdý povrch. Tato finální vrstva se potom po dobu 5 dní kropí a uhlazuje hladítky, aby co nejtěsněji do sebe zapadly všechny zrnka písku. Výsledná výška všech vrstev podlahy je 15 cm. Celý proces je velmi náročný, ale výsledek stojí za to.Dobře udělaná podlaha, pak může sloužit ke spokojenosti i ve veřejných prostorách. 
Nejčastější využití hliněných materiálů je pro výrobu hliněných omítek. Hliněné omítky si můžete vyrobit sami nebo je koupit jako hotový produkt. Oba způsoby mají své klady a zápory. Místní nakopaná hlína je zadarmo,ale její zpracování je velmi časově náročné. Hlína se musí nakopat, přesít a zbavit se větších kamenů, namočit den dopředu do sudu a ve speciální míchačce nebo vrtačce se rozmíchá s ostatními druhy příměsí. Časová náročnost takto připravované směsi je cca 1h./m2 omítky. Pokud koupíme hotový produkt, tak tento proces odpadá a připravená směs se pouze vloží do běžné stavební míchačky a rozmíchá se. Je to velmi rychlé, ale nákladnější.Hliněná omítka se nanáší celkem ve třech základních vrstvách. Každá z těchto vrstev má jinou funkci a proto se musí také míchat s jinými příměsemi. První vrstva je kotvící. Slouží ke spojení starého podkladu s novým. K tomuto ůčelu se zpravidla používá čistý jíl zředěný s vodou. Druhá vrstva slouží k vyrovnání podkladu a zároveň k akumulaci tepla a vlhkosti. Pro akumulaci vlhkosti postačí síla omítky alespoň 2 cm a pro akumulaci tepla či chladu postačí 6cm. Podle způsobu zpracování a cítění majitele můžeme tuto vrstvu dělat s větším podílem písku, to je vhodné pro strojní nebo ruční zpracování pomocí hladítka a zednické lžíce. Nebo namícháme čistě jílovou směs, která se zpracovává výhradně rukou. Čistě jílová směs je určena pro toho, kdo si chce svůj dům takřka vymodelovat vlastníma rukama. Třetí, závěrečná vrstva je finální a požaduje se po ní, aby byla pevná a vizuelně pěkná. Nanáší se v tenké vrstvě do 0,5 cm a její povrch se upravuje buď filcováním, kdy vystoupí na povrch zrnka písku (povrch připomíná vzhled běžné fajnové omítky) nebo pomocí speciální zahlazovací techniky kdy se omítka vyleští a na povrch vystoupí hlína. Finální povrch můžeme vymalovat vápnem nebo kaseinovým nátěrem. Pokud použijeme barevné jíly, tak finání povrch zůstává bez nátěru a vy máte přímý kontakt s tímto materiálem,který si můžete plně vychutnávat. Barevné omítky se rozdělují do dvou skupin a to na bílé omítky do kterých se přidává přírodní pigment s jehož pomocí vytvoříte desítky barevných variací, nebo použijete přírodně zbarvené omítky, které jsou prodávány v podobě jak je příroda stvořila. Tyto omítky jsou nejvíce ceněny právě pro svou přirozenost. Výrobce v ČR například nabízí barevnou škálu těchto omítek od žluté,oranžové, modré, bílé, červené až po zelenou. Ten samý výrobce nabízí možnost zaslání vzorků těchto jílů k vám domů, kde si smícháte tyto barevné omítky dohromady a vytvoříte si vlastní barvu, kterou vám tento výrobce namíchá ve velkém. Tímto dostává každý možnost si zaexperimentovat a vytvořit si vlastní omítku,kterou nebude mít každý, protože receptury nebudou nikde a nikdy zveřejňovány.

Proč používat hliněné materiály?

Je to jeden z mála nejčistších materiálů, které můžete použít ve svém domě. Pokud je správně aplikujete, tak vám a dalším generacím bude zpříjemňovat pobyt v domě. Bude vám udržovat zdravé mikroklima. Bude se starat o to, aby se váš dům v létě nepřehříval a v zimě vydržel co nejdéle teplý. Také v přechodném období na jaře a na podzim vám bude vyrovnávat teplotní výkyvy mezi dnem a nocí. Zkrátka a dobře budete si žít v takovém domě jako v bavlnce.Mějte prosím na paměti, že příroda vám tento materiál zapůjčila v té nejčistší podobě a vy si buďte prosím toho plně vědomi. Nepřidávejte do tohoto materiálu žádné chemické látky či přísady, které by znemožnily v budoucnu navrácení tohoto materiálu zpět do přírody. Nezapomínejte na to prosím.

Michal Navrátil